Autor: Usedlost Radost

Oáza klidu v srdci jižních Čech Usedlost Radost, malebná venkovská usedlost nedaleko Milevska, je ideálním místem pro ty, kteří hledají opravdový…

Více o autorovi

Vznik přehrady, která změnila historii českých řek

Orlická přehrada, často zkráceně nazývaná jen „Orlík“, je nejen největší vodní nádrž v České republice, ale zároveň jedním z nejvýznamnějších vodohospodářských a inženýrských projektů 20. století. Její výstavba zásadně změnila tok Vltavy, krajinu v její blízkosti a životy tisíců lidí. Dnes slouží jako zásobárna pitné vody, ochrana před povodněmi, zdroj elektrické energie i oblíbené rekreační místo.

Výstavba Orlické přehrady probíhala v 50. a 60. letech 20. století jako součást takzvané Vltavské kaskády – systému několika přehrad na řece Vltavě, jehož cílem bylo řízení průtoků, výroba elektřiny a omezení povodňových škod. Tento ambiciózní plán ovlivnil životní prostředí, urbanismus i celkový charakter regionu středního Povltaví.

První myšlenky a potřeba regulace Vltavy

Ještě před výstavbou samotné Orlické přehrady bylo zřejmé, že řeka Vltava, ačkoli byla po staletí důležitou dopravní tepnou a zdrojem obživy, představovala rovněž významné riziko. Pravidelné povodně, nevyrovnané průtoky a nevyužitý energetický potenciál přiměly už první československé vlády uvažovat o systémové regulaci řeky.

Myšlenka vytvořit kaskádu přehrad sahá až do období první republiky. Po druhé světové válce ale plán dostal konkrétní podobu a stal se součástí širšího úsilí o industrializaci a modernizaci tehdejšího Československa. Stavba Orlické přehrady byla proto nejen technickým projektem, ale také symbolem pokroku a schopnosti ovládnout přírodu v duchu tehdejšího ideologického myšlení.

Lokalita a výběr místa pro přehradu

Lokalita v okolí hradu Orlík a soutoku Vltavy s Otavou byla vybrána pro své vhodné geologické a hydrologické podmínky. Údolí Vltavy v tomto úseku má hluboký říční profil, který umožňoval vytvoření rozsáhlé vodní nádrže s relativně vysokou hrází. Umístění bylo rovněž strategicky výhodné z hlediska regulace přítoku Vltavy do středních a jižních Čech, stejně jako pro elektrifikaci a zásobování okolních oblastí vodou.

Zvolené místo ale také znamenalo nutnost zatopení několika obcí, silnic, mostů a historických objektů. Mezi nejvýznamnější ztráty patřily například původní vesnice Těchnice, sloupy starých mostů, ale i přírodní lokality, které musely ustoupit technologickému pokroku.

Výstavba: Práce na hrázi, strojovnách a elektrárně

Samotná výstavba přehrady začala v roce 1954, hlavní hráz byla dokončena v roce 1961 a celý projekt byl dokončen oficiálně v roce 1962. Hráz je gravitační, betonová, vysoká 91,5 metru a dlouhá přes 450 metrů. V době svého dokončení byla nejvyšší hrází v Československu.

Za hrází vzniklo obrovské vodní dílo o délce téměř 68 kilometrů, které sahá až k Podolsko–Soleneckému mostu. Maximální hloubka nádrže je přes 70 metrů, což umožňuje značné zásoby vody i výkon elektrárny.

Součástí stavby byla i vodní elektrárna, která je dodnes funkční a připojena k národní přenosové soustavě. Elektrárna má čtyři Francisovy turbíny, každou s výkonem až 91 MW, a celkový roční výkon se pohybuje okolo 400 GWh.

Stavba probíhala v mimořádně náročných podmínkách – technických i společenských. Bylo potřeba přestěhovat stovky lidí, upravit dopravní síť, zbudovat nová nádraží, obchvaty a přeložky silnic. Na stavbě pracovaly tisíce dělníků z celého Československa.

Vzpomínky na zatopené vesnice a ztracené památky

Jedním z nejbolestnějších důsledků stavby Orlické přehrady bylo zatopení historických sídel a objektů. Mnohé vesnice a samoty zmizely pod hladinou, obyvatelé byli přesídleni a některé kostely či kaple byly rozebrány či zcela zbořeny.

Trvale byly zatopeny například osady Horní Těchnice, Dolní Těchnice, Podskalí, Živohošť, část obce Solenice a řada mlýnů a farem. Dále zanikly cesty, vinice, ale také staré mosty a železniční tratě.

Kromě fyzického zmizení míst se ztratil i kulturní a historický kontext, který byl po staletí spjat s životem podél řeky. Dodnes je v regionu patrná nostalgie a snaha některých pamětníků uchovat vzpomínky na „ztracené údolí“.

Význam Orlické přehrady pro vodní hospodářství

Z technického pohledu má Orlická přehrada zásadní význam pro vodní hospodářství celé České republiky. Slouží jako klíčový článek v systému Vltavské kaskády, která reguluje průtok vody od Šumavy až po Prahu.

Přehrada chrání města podél Vltavy před povodněmi, reguluje hladinu vody během sucha, umožňuje plavbu větších lodí a poskytuje zásoby vody pro zemědělství, průmysl i domácnosti.

Zvláštní roli hrála Orlická přehrada například při povodních v letech 2002 a 2013, kdy výrazně snížila ničivé následky extrémních srážek. Bez její existence by byly škody na majetku a životech daleko vyšší.

Orlík jako turistická destinace

Kromě technického a ekologického významu se Orlická přehrada stala také vyhledávaným rekreačním a turistickým cílem. Hladina nádrže, obklopená lesy a kopci, vytváří atraktivní prostředí pro koupání, vodní sporty, rybaření, jachting i rodinnou dovolenou.

Nejoblíbenějšími lokalitami jsou přístavy v Solenci, Častoboři, Radavě, Trhovkách a Podskalí. Fungují zde kempy, půjčovny lodí, pláže, občerstvení i kulturní program. Každé léto Orlík navštíví desetitisíce lidí.

Na březích přehrady se také nachází Hrad Orlík, sídlo knížecího rodu Schwarzenbergů, který byl díky přehradě částečně izolován od původní přístupové cesty. Hrad je dnes přístupný veřejnosti a nabízí expozice o historii rodu i regionu.

Ekologické dopady a změna krajiny

Změna krajiny spojená s výstavbou přehrady měla vedle pozitivních přínosů také negativní ekologické důsledky. Došlo k přerušení migračních tras ryb, zatopení mokřadních a lučních biotopů, zániku několika druhů hmyzu a rostlin.

Postupně byla zřízena rybí přechodiště, došlo k zalesnění břehů a k omezení eutrofizace vody. Stále však dochází k zanášení nádrže sedimenty z horního toku, což je řešeno částečným bagrováním a rekonstrukcí přítokových pásem.

Dlouhodobé debaty se vedou také o revitalizaci přítoků, obnově vegetace a zavádění přísnější ochrany okolní přírody.

Orlická přehrada v současnosti

V současné době je Orlík považován za strategickou infrastrukturu státu. Je pod neustálým dohledem státního podniku Povodí Vltavy a Českých energetických závodů. Probíhá pravidelná údržba, kontrola těsnosti hráze, měření pohybů terénu i technické inspekce elektrárny.

V roce 2020–2023 proběhla rozsáhlá modernizace turbín a řídicích systémů elektrárny, což prodloužilo její životnost a zvýšilo účinnost.

Do budoucna se plánují investice do chytrého řízení vodního režimu, výstavba návštěvnického centra, posílení ochrany přírody a zlepšení dostupnosti břehů pro pěší turisty a cyklisty.

Technické dílo, které žije dál

Orlická přehrada je symbolem doby, kdy víra v lidské schopnosti ovládnout přírodu formovala krajinotvorbu a hospodaření s vodou. Zatímco v době své výstavby byla projektem s obrovskými sociálními i ekologickými náklady, dnes je vnímána jako nepostradatelná součást českého vodního hospodářství a důležitý bod v síti přehrad.

Její přínosy nelze popřít – od regulace povodní po výrobu elektřiny, od zásobování vodou po rozvoj turismu. Zároveň ale připomíná i cenu, kterou musela zaplatit krajina a lidé, kteří v ní žili.

Dnes je Orlík více než jen přehrada – je to živá připomínka dějin, technické vyspělosti a proměny vztahu člověka k přírodě.